Autor Téma: Jak jsem se stal Moravanem  (Přečteno 1739 krát)

Květen 17, 2014, 11:17:25 dopoledne
Přečteno 1739 krát

pavucinecNM

  • *****
  • Information
  • Newbie
  • Administrator
  • Příspěvků: 44
    • Zobrazit profil
Už roky jsem přemýšlel sepsat svůj moravský příběh. Je to příběh často úplných náhod a štastných darů. Velkých důsledků malých věcí a taky trochu o tom že to v každém obyvateli Moravy "tam někde prostě je".

Budu rád když se ozvete co Vás přivedlo k Moravě. Mě můj příběh dovedl k poznání že nikdy nevíte jestlí tím že řeknete někomu o Moravě, naší identitě historii a touze po samosprávě.... Nezažehnete v někom takový plamen že to bude on kdo se nakonec o obnovu moravské země zasadí a dovede ji na mapy.

A jak jsem to měl já?

Citace
Jak jsem se stal Moravanem

V dětství jsem pár týdnů v létě vždy trávil v jedné pohraniční dědině. A tak jsem samosebou věděl že řeka za domem dělí Čechy a Moravu. Otec mi vysvětlil že ty patníky u cesty ukazují zemskou hranici. Každá cesta na nákup tak pro mě měla nádech výletu na druhou stranu a moravská hranice pro mě byla každodenní skutečností. Dítě neřeší jestli stále platí nebo ne. Most, řeka a kámen byly důkazem samy o sobě, a když to tvrdí dospělí… (1995)

Pořád jsem ještě neuměl číst. Jinou část prázdnin jsem býval u babičky na Vyškovsku. Jeli jsme s babičkou za tetou vedle do dědiny. Na okně autobusu byl nějaký leták. "Co je to za ptáka?" "To je moravská orlice." Bylo asi pár týdnů do voleb ke kterým lákal i tento prospekt. Tehdy jsem ještě nevěděl že moravské strany zcela propadnou. Z nějakého důvodu jsem prý od malička vydržel u poviných předvolebních bloků a slovo Morava jsem znal i odtud.(1996)

Naučil jsem se číst dřív než ostatní. Respektive, jsem se asi po třech měsicích školy dovyptal na všechny písmenka co jsem ještě neuměl. Pohádky mě brzo přestaly bavit. Přečetl jsem asi dvoje. Místo toho mě nadchly lidové pověsti různých měst. Nejvíc jsem si oblíbil knížku "Brněnské kolo a drak" v které byly i nějaké básničky v nářečí a já se je jal opisovat do sešitku v domnění že je tím zachráním. Potom jsem objevil encyklopedie, dějiny a zeměpis. Otec mi po večerech nevyprávěl pohádky. Ale řešili jsme lecos od tehdejších nepokojů v Albánii, až po historii Velké Moravy. Ta byla jeho i mým oblíbeným tématem. Začal jsem chodit do knihovny. Jednou a posléze opakované jsem si půjčil "Československo 1946-1992". Tak kniha mi dala solidní základ části všeobecného rozhledu z kterého čerpám dodnes. Malý, několikařádkový odstavec na konci knihy zmiňující že i Morava měla obdobné nároky jako Slovensko mě přivedl v úžas, který si pamatuju dodnes. A přivedl mě na myšlenku že Morava je pro mě něco naprosto samozřejmého, je můj domov ale proč mě nikdy nenapadlo toto? Proč bychom nemohli?
Snažil jsem se zjistit víc ale nešlo to. Tak jsem si aspoň v muzeu na školním výletě koupil solidní brožuru Velká Morava na kterou si vzpomínám padlo celé kapesné na výlet. Tehdy jsem nevěděl že autoři těchto knih se jsou Pernes a Galuška.(1997)

Moravy bylo v mém životě tak nějak plno. Sledovali jsme "Jihomoravský večerník" (srovnej dnes: "Události v regionech") v kterém se někdy tehdy objevila i kratičká zpráva o sloučení jakýchsi moravských stran. Morava byla skloňována snad ve všech pádech. Hlavně kvůli povodním v předešlém roce. Zpravodaj městečka kam jsem jezdíval v létě přinesl bohatý článek o výročí zemské hranice. Konaly se několikery volby. Modrožlutých pouličních vývěsek s číslem a heslem přibližně "Volba pro Moravu a Slezsko" jsem v jednu chvíli viděl docela dost. A ve srovnání s tím co jsem četl rok předtím mi to přišlo úplně normální. Někdy tehdy při návratu z dovolené matka zmínila jako zajímavost že její kolegyně si píše moravskou národnost do dokumentů. Nevím jak se k tomu tématu dospělí dostali. Zapamatoval jsem si že je možné být Moravák, i když to zdaleka asi nedělá každý. (1998)

Ve výtvarné výchově jsme dostali volné téma. Nějaké ponětí o heraldice jsem neměl a tak jsem namaloval svůj moravský znak. Skládal se ze slovanské trikolóry a v každém pruhu byl symbol. Víno, orlice, Věstonická venuše. Svůj sešit vlastivědy jsem tehdy na uvodní straně vyzdobil slovy že v České republice žijí Češi, Moravané, Slezané a Orlované. Kde jsem vzal ty Orlovany nevím. Asi z nějaké publikace o starých slovanských kmenech a trochu se mi to pomíchalo :) Asi mě k tomu celkově inspirovala preambule ústavy?(1999)

V jednom z mnoha remízků jsme s kamarády založili stát "Bizoní země". Z A4 kartonů jsem udělal pohraniční cedule s dost neuměle malovanými moravskými orlicemi. Konaly se první krajské volby. Pamatuju si nějakého politologa který nad mapou krajů komentoval čerstvé výsledky s tím že KDU-ČSL na Moravě viditelně nahradila moravské strany. To bylo na dlouho naposled co jsem o nich slyšel. V létě mi rodiče koupili Školní atlas České republiky (Kartografie Praha). Byla v něm i mapka národnostního složení která mi převratila pohled na věc. Od té doby jsem zjistil že být Moravanem je normální a že každý třetí člověk kterého potkávám na ulici je určitě Moravan. Povzbudilo mě to a mapka s rozmístěním obyvatel moravské národnosti po republice se tak pro mě na dlouho dobu stala jediným zdrojem který alespoň v hrubých konturách okresů určoval moravskou hranici. Dostal jsem zároveň knihu "Evropské dějiny v datech" kde jsem zjistil že Morava měla svůj sněm a často tvořila evropské dějiny nezávisle na Čechách. Opět ji napsal Pernes.(2000)

Nijak zvlášť jsem se nevymezoval. Měl jsem problémů dost sám se sebou, svým dospíváním, výběrem školy a vůbec. Když by se mě někdo nezávisle na sobě zeptal Jestli jsem Čech a o měsíc později jestli jsem Moravan tak bych pravděpodobně odpověděl na obě otázky "ANO". Na některých úrovních jsem si ale moravanství pořád uvědomoval. Na začátku 6. třídy mě prozíravě napadlo počítat všechny zmíňky o Moravě v dějepise až do 9. třídy. Byly tři:


- Velká Morava (interpretováno jako počátky české státnosti)
- Obnovené zemské zřízení na Moravě 1628
- Protektorát Čechy & Morava


Dobře si též pamatuji že u sčítání lidu rodiče v kuchyni po krátkém rozhovoru napsali českou národnost a já si řekl že mě děcko stejně nebudou poslouchat.(2001 - 2004)

Nevím co byl ten impuls. Snažil jsem se čas od času najít něco o dějinách Moravy protože jsem na toto téma  chtěl vědět více. Nešlo to. Nikde nic nebylo. Někde jsem sehnal jen kratičkou brožurku o dějinách moravského markrabství. Přešel jsem na střední a někdy v té době ve mě zvítězil pocit. Že jsem "posledním Moravanem". Snažil jsem se najít Moravany a diskuze na internetu který pro mě byl horkou novinkou. Neuspěl jsem. Na internetu o Moravanech pusto prázdno. Nic povzbudivého pro puberťáka který chce někam patřit. Ale řekl jsem si "...ale kdo jím bude po mě když jím přestanů být já?".(2005)


Na jednom letním festáku jsem zjistil že naši sousedé. Slováci, Poláci ale i Rakušáci už říkají že v "Čechách je krásně, zvlášť tady v Olomouci." Tehdy se >>poslední Moravan<< ve mě nasral. Našel jsem výtečný blog moravak.bloguje.cz a od něj se odrazil dál, a nevěřil vlastním očím. Už když jsem nemohl najít nic o Moravě, tak jsem si říkal jestli nejsme nějak upozaďováni. Vždyť já tehdy ani nevěděl jak vypadá moravská vlajka. Na jediném obrázku z 90. let jsem viděl markraběcí standartu a jinou vlajku jsem neznal. Zjistil jsem že skutečnost s vymazáváním Moravy je horší než jsem myslel. (samospráva, učení o historii, národnostní otázky) Po letech jsem našel účastnickou kartu z onoho festáku. Bál jsem se ji otevřít. Velmi mě pak potěšilo že i před >>nasráním<< jsem tam napsal že moje národnost je moravská. Někde to tam prostě bylo.(2006)

Celý rok jsem přemýšlel jak mohu přispět já. Protože moravských stránek bylo na internetu dost, ale nebyly provázané založil jsem moravia.ic.cz. Ten na sebe nabalil slušnou komunitu i mě dodnes neznámeho přispěvatele "Debetch" který nám dělal velmi agresivní reklamu v diskuzích na novinky.cz. Přes tento projekt jsem se spojil s lidmi s kterými jsme posléze vytvořili iniciativu a značku "Naša Morava"(2009). Hlavní cíl, zachytávat na internetu rané zájemce o moravské otázky se dodnes nezměnil. --- V občanské výchově při probírání národnostních menšin učitelka zmínila že jsme tu nejspíš všichni Češi. Přihlásil jsem se že já teda ne. "A co tedy jsi?" "Moravan." Trošku ironicky se zeptala: "A jsou tu nějací další  Moravané?" Přidali se ještě další 2. Tehdy jsem pochopil jakou má sílu stát se prvním v řadě.(2007-2008)


Dál to znáte.
Perlička na záver: Napíšeme si s taťkem moravskou národnost. Co ty? (Moje matka k sčítání lidu 2011)

« Poslední změna: Květen 23, 2014, 12:47:16 odpoledne od pavucinecNM »

Květen 31, 2014, 02:40:47 odpoledne
Odpověď #1

pavucinecNM

  • *****
  • Information
  • Newbie
  • Administrator
  • Příspěvků: 44
    • Zobrazit profil
Pořád čekáme na Vaše příběhy jak jste si své Moravanství uvědomili Vy  :) !